ČTU

Walden aneb Život v lesích - Thoreau

2. dubna 2018 v 14:20 | Sakay
Americký filozof Henry David Thoreau ve své nejznámější knize líčí svůj dvouletý pobyt ve vlastnoručně postavené chatě na břehu jezera Walden, kde žil odloučeně od společnosti v nejužším kontaktu s okolní přírodou. Ze zkušeností vznikla sugestivní kontemplace nad vztahem člověka a přírody, nad smyslem lidského života a existence.

Jedna z absolutně nejzajímavějších knih, které se mi dostaly do rukou. A to díky dvěma lidem, z nichž jeden je Alexander Supertramp - dobrodruh, který možná až nevědomky změnil a posunul život mnoha lidem. Nám už ne osobně, alespoň ale skrze film Útěk do divočiny, který mimochodem moc doporučuju!

"Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem k základním skutečnostem života…"

Výsledek obrázku pro walden thoreau vydání

Walden je o přírodě, o prostém a plném a šťastném životě v lesích. O pravdě, o kráse světa, o lidech a o smyslu bytí :-)

Prozaik F. Scott Fitzgerald si roku 1938 v dopise své dceři posteskl, že si až po četbě Thoreaua uvědomil, co minul v životě, když z něj vynechal přírodu. Tato slova, domnívám se, znamenají více než pouhou lítost věhlasného autora příběhů z uspěchaného metropolitního života v jazzovém věku, když mu došlo, jak málo času strávil v lesích, na horách či na divoké vodě; v jeho slovech zaznívá i zklamání nad životem, který sám žil a o němž psal, nad hierarchií hodnot, kterou se řídil svět kolem něj i svět jeho literárních hrdinů. I Fitzgeraldův Gatsby mohl dojít k Thoreauovu závěru, že "na to, co potřebuje duše, není třeba peněz", ale pokud tomu tak bylo, přišlo jeho poznání už příliš pozdě.


Vetřelec - Tana French

27. března 2018 v 12:40 | Sakay
"Je oddělení vražd, kam se na začátku své kariéry ze všech sil snažíte dostat: oddělení, kde každý den balancujete na okraji s geniálními gaunery a psychopaty s vědomím, že jediné mrknutí ve špatnou chvíli může znamenat rozdíl mezi vítězstvím a dalším zavražděným. A pak je oddělení vražd, na kterém pracujete doopravdy, kde vás ostatní mají za vyvrhele. Kde děláte jednu noční směnu za druhou. Kde schytáváte schválnosti a zlomyslné žerty daleko za hranou snesitelnosti. Kde řešíte tuctový ksindl, pročítáte svědecké výpovědi a zoufale vyhlížíte případ, který by vás mohl dostat tam, kde jste chtěli být. Ten dnešní případ mezi ně nepatří. Podle policajtů z místní stanice jde o tuctové domácí násilí. Od detektiva Antoinette Conwayové a jejího parťáka Stephena Morana se čeká, že pouze vyhledají amanta zavražděné a dají mu náramky. A pak už bude všechno zase jako dřív, zpovzdálí budou přihlížet, jak si to policejní esa rozdávají s psychopaty. Jenže když se Conwayová zahledí do tváře oběti, zjišťuje, že už ji předtím viděla. A znenadání dochází k šokujícímu přesvědčení, že všechno je jinak. Tohle je případ, na který čekala. Precizně střižený a brutální, spletitý a závažný. Jenže jedna věc je dostat vraha a úplně jiná věc je jít proti celému vlastnímu oddělení."

Vetřelec

Další knížka od Tany French a zase se mi neskutečně líbila. Tana French se u mě pořád drží na prvním místě mezi všemi spisovateli detektivek! Zápletka byla pěkně zapletená a člověk během čtení vymýšlel spoustu scénářů, jak to tedy vlastně ve skutečnosti je a není. Příběh byl napínavý a velmi, velmi čtivý. Těším se na další dublinský příběh! :-)

Ledové sestry - S.K.Tremayne

25. března 2018 v 11:18 | Sakay
Rok po tragické smrti malé Lydie se její rodiče Angus a Sarah Moorcroftovi s jejím jednovaječným dvojčetem Kirstie odstěhují na malý skotský ostrov, který Angus zdědil po své babičce. Doufají, že v novém prostředí se jim podaří složit dohromady střípky jejich starého života. Jenže pak jejich zbývající dcera Kirstie prohlásí, že právě ona je Lydie a Kirstie je dvojčetem, které zemřelo - a jejich svět se opět hroutí. S blížící se zimou je Angus nucen odcestovat z ostrova kvůli práci. Sarah trpí pocitem osamělosti a Kirstie (nebo je to Lydie?) je čím dál tím víc nevyrovnaná. Bouře zanechá Sarah s dcerou na ostrově zcela odříznuté a Sarah se začne znovu trápit minulostí - co se opravdu stalo toho osudného dne, kdy jedna z jejích dcer zemřela?

O čem mluvím, když mluvím o běhání

21. února 2018 v 17:59 | Sakay
O čem mluvím, když mluvím o běhání je kniha od Haruki Murakamiho, známého japonského spisovatele, a je o...běhání. Což může znít trochu nudně, pokud navíc neběháte, že?

Mně tuhle knížku doporučilo spousta různých osob, kamarádka jako fanynka Murakamiho, kamarád, který totálně zkritizoval Norské dřevo nebo Kafku na pobřeží, youtuberka z Kanady... :) A každý měl asi svůj důvod, proč si to chtěl přečíst. Já se přiznám, že jsem jen hledala pasáže o spisovatelství.

Tahle kniha je totiž o píli, o vytrvalosti, kocentraci a přesně tak +plus talent navíc Murakami mluví i o spisovatelech. Je tomu věnovaná jedna dvě kapitolky a ty se mi opravdu líbily. Jinak jsem z knihy až tolik nadšená nebyla - což je pravděpodobně i tím, že jsem prostě jen měla velká očekávání. Každopádně každý si v této knize něco najde, někdo víc a někdo míň. Já sice míň...ale určitě mě to od Murakamiho neodradilo a pořád O čem mluvím, když mluvím o běhání hodnotím pozitivně.

Delší rozbor se ke knize vůbec nehodí, prostě si ji přečtěte, jestli cítíte, že vás to nějakým způsobem zaujalo :-) A pokud už ji máte přečtenou, rozhodně mě zajímá vás názor!

Agnes - Hannah Kent

19. února 2018 v 12:38 | Sakay
Tento příběh se odehrává na Islandu v 19. století a Agnes je žena, která je odsouzena za vraždu svého milence a pána. Odsouzena k trestu smrti stětím hlavy. A než k tomu dojde, je odvezena na izolovanou farmu strážníka Jóna Jónssona, aby zde počkala na popravu.

Výsledek obrázku pro agnes hannah kent


Knížku jsem si vybrala hlavně z toho důvodu, že se odehrává na Islandu, který mě naprosto fascinuje a doufám, že se na něj sama budu moct brzy podívat! A začít knihou nebyl vůbec špatný nápad :-) Dalo mi to takovou ucelenou představu o zdejším podnebí, krajině, drsné a krásné zemi. A co se týče samotného příběhu, opravdu mě to nadchlo. Vlastně si to musím přečíst ještě jednou, protože mi až teď dochází, že se potřebuju k některým věcem vrátit a víc "zapátrat". Není to tak jasné, jak by se mohlo zdát... Dobrá knížka, doporučuju, a čte se vážně rychle. Jen si musíte trošku zvyknout na názvy vesnic a měst v islandštině :D

AUDIOKNIHY

25. ledna 2018 v 12:42 | Sakay

Audioknihy jsou neskutečná prokrastinace! A co si budeme říkat, o to je to lákavější :D

Posloucháte knížky?
Samozřejmě nejvíc záleží na tom, kdo knížku předčítá. Mě to jednou odradilo od Murakamiho Norského dřeva. Jeho asi nejznámější dílo, od kterého jsem měla fakt velké očekávání... A bylo to děsný! Předčítající se chtěl asi hodně vžít do hlavní postavy, ale četl ji, jako by to byla postava, které je všechno jedno, ke všemu je lhostejná jako "oukej, no tak jsem šel za ní, ale ona tam nebyla, no tak nic viď" :D Jako by ji vůbec nepochopil... Díky němu jsem si ty postavy už na začátku špatně představila a nebyly mi vůbec sympatické. Knížku jsem ani nedoposlouchala. Ale určitě dám jednou šanci té papírové!

Každopádně co je nejvíc fajn? Povinná, samozřejmě! Na youtube i uloztu se toho najde spousta. Jako rozhlasové hry se dají poslouchat i dramata a na to nedám dopustit, nenarazila jsem ještě na žádnou špatnou a všechny mě fakt bavily, takže jedině doporučuju. I se tak dobře zapamatují, si myslím.

Podle mě je super poslouchat je v autě, při malování, při nudné hodině :D nebo třeba při pletení náramků - můj případ. A samozřejmě na cestách, obzvlášť když cestuje člověk sám.

Jestli máte tip, kde je zadarmo stáhnout, pošlete odkaz :-)
a teď jsem narazila na Hobit aneb cesta tam a zase zpátky ! :-)

Největší zklamání za rok 2017

16. ledna 2018 v 22:16 | Sakay
Posledně tři nejlepší, no a dnes tři...teda jen jedna (!) nejhorší. Mně se líbily snad všechny knížky, které jsem četla, ale velké očekávání a nakonec velké zklamání mi přinesl Playground od Keplera.

anotace: Jasmin Pascalová­-Andersonová má hodnost poručíka švédské armády. Během mise NATO v severním Kosovu se její jednotka ocitne v boji. Jasmin ztratí dva ze svých mužů a sama je těžce zraněna. Na minutu a čtyřicet vteřin se jí zastaví srdce, načež je znovu přivedena k životu. Po probuzení mluví o své zkušenosti z klinické smrti: byla převezena do tajemného přístavního města, které představuje přechod mezi životem a smrtí a panuje v něm krutý a nespravedlivý systém. Jasmin je ze svých zážitků zmatená a rozrušená. Co se jí stalo během těch vzácných vteřin, kdy se jí zastavilo srdce? A jak se jí podařilo z města uniknout a vrátit se do života?

Nejlepší knížky za rok 2017

12. ledna 2018 v 11:04 | Sakay
Co jsem přečetla v roce 2017 si můžete přečíst TADY, teď se ale podíváme jen na ty tituly, které se mi líbily nejvíc! :-)

Je hrozně těžké vybrat jen pár "nejlepších", to teda jo. Každopádně nakonec jsem se rozhodla pro tři a první z nich jsou Okamžiky štěstí od Patrika Hartla. Čtení si totiž opravdu užíváte, z obou stran :-) Vyprávění sourozenců, každý z jedné strany knihy, o všem dobrém i špatném, co se jim přihodilo, ale hlavně o těch hezkých střípkách života, kdy byli opravdu šťastní. A o tyhle střípky přesně jde. Smutné i veselé, příjemné čtení, které bych doporučila úplně všem :-)

Jako druhou knížku jsem vybrala Paní Půlnoci od Cassandry Clare. Je to určeno hlavně pro teenagery, takže jestli vás baví fantasy, tohle si rozhodně musíte přečíst! Cassandra Clare napsala sérii o světě stínů s názvem Nástroje smrti. Všechny díly mě neskutečně bavily, a tak jsem měla i od nové série začínající Paní Půlnocí velká očekávání...a byla jsem naprosto unešená, opět. Neskutečné čtivé, zábavné, napínavé, tahle knížka vás prostě absolutně vtáhne do děje, doslova!

A poslední nejlepší knížkou za rok 2017 je z mého seznamu Havraní bratrstvo od spisovatelky Maggie Stiefvater. Napsala trilogii Mrazení, která byla velmi úspěšná, stejně jako tato novější série. U nás zatím přeložili bohužel pouze první díl - a prý kvůli tomu, že se knih prodalo málo, se jim nevyplatí vydávat překlady dalších?! :( Všichni to čtou ze čtečky nebo z knihovny (já teda taky, no)...ale vždyť to bylo tak skvělý!! Parádní poutavý příběh party bláznivých kamarádů, jedna z nich je vědma, druhý bydlí v továrně, třetí je moc milý kluk s velkým tajemstvím a čtvrtý nesympatický rváč, to prostě chceš :-D hledají Glendowera a do cesty se jim staví spousta záhadných překážek...mimochodem, je mi 20 a i tak mě to moc bavilo, takže doporučuju i starším čtenářům :-)

A jaké knížky byste vybrali vy? Napište mi to do komentářů!

Čtenářská výzva za rok 2017

11. ledna 2018 v 11:35 | Sakay
Cílem bylo
  • přečíst minimálně 2 knihy měsíčně
  • číst pár stránek každý den
  • sledovat novinky a něco si z nich přečíst
  • psát více knížních článků
a jak se mi to podařilo?

2 knihy měsíčně jsem až na výjimku splnila a celkově jsem jich přečetla 38:

Okamžiky štěstí (Patrik Hartl)
Mischling (Affinity Konar)
Tak padne náš svět (Megan Crewe)
Křest svatého Vladimíra (K. H. Borovský)
Oživené hroby (Karel Sabina)
Hordubal (Karel Čapek)
Vyhnání Gerty Schnirch (Kateřina Tučková)
Povětroň, Obyčejný život (Karel Čapek)
Babička (B. Němcová)
Povídky malostranské (J. Neruda)
Kalibův zločin (K. V. Rais)
Návrat z nicoty - Martin Pistorius
Paní Půlnoci - Cassandra Clare
Město z kostí - Cassandra Clare
Továrna na sny - Anie Songe
12 povídek o poutnících - G. G. Marquez
Playground - Lars Kepler
Kuře melancholik - Šlejhar
Muž jménem Ove - Frederik Backman
Svatý Xaverius - J. Arbes
Tři legendy o krucifixu - J. Zeyer
Kříž u potoka - Karolína Světlá
Havraní bratrstvo - Maggie Stiefvater
Milk and honey - Rupi Kaur
Santa Lucia - Vilém Mrštík
Neviditelné nestvůry - Chuck Palahniuk
Povídky - Božena Němcová
Slezské písně - Petr Bezruč
Havran - E. A. Poe
Stříbrný vítr - Fráňa Šrámek
Lucerna - Alois Jirásek
Ohlas písní ruských, českých - Čelakovský
Utrpení mladého Werthera - Goethe
Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra - K. H. Borovský

Číst každý den se mi rozhodně nedařilo :-D Spíš to bylo tak, že pár dní ani stránka a pak, když byl čas, klidně celá knížka.

Čtení novinek bylo taky trochu problém. To jsem si přečetla jen doporučený Playground, Továrnu na sny a Paní půlnoci. Většina knížek je totiž z povinné četby (díky které mi nakonec nezbylo moc času na vlastní knížky, což mě mrzí).

Knižní články se podle mého vydařily. Přečíst si zpětně můžete třeba Nejšílenější knížky, které jsem četla!

A jestli budu pokračovat? No to si pište, že jo! Zjistila jsem, že čtenářské výzvy jsou skvělý! Mám přehled o tom, co jsem stihla a nestihla, zároveň je to i motivace, abych se ke čtení dokopala a z tohoto konečného zhodnocení mám fakt dobrý pocit. Příští rok bych si dala za cíl: číst minimálně tolik, co v roce 2016, ale zařadit tam více vlastních knížek! :-)
Výzvy podle databáze jsou sice zajímavý, ale já v tom potřebuju volnost, proto se tedy konkrétně do nich nezapojuju.
Tak zatím a brzy u dalšího článku :-)

Zaspala jsem několik knižních let!!

4. prosince 2017 v 16:51 | Sakay
Zdravíčko, máte se?
Víte, jak jsem v minulém článku psala knížky, které mi leží na nočním stolku ještě nepřečtené...
Hrozně ráda koukám na booktubery a mimo jiná videa taky pravidelně natáčejí na téma "Nejlepší knihy za rok 2017", "Novinky za měsíc březen" a tak podobně... A já tak poslední dobou zjišťuju, že těch knížek je čím dál tím víc...všechny znám pod názvem...ale pořád ještě je nemám přečtené!! A to mě na jednu stranu tak naštvalo, že jsem se musela vrhnout alespoň na tento článek, který mě snad víc dokope a namotivuje, abych si ten čtenářský dluh splatila! :D
Hrozně bych si chtěla přečíst alespoň jednu popuární knížku od Jojo Moyes, potom chci zkusit Hunger games, Throne of glass, Sirotčinec slečny Pele..něco.., Mechanického prince, princeznu... a velkou spoustu dalších knížek, o kterých všichni mluví a všichni je četli (až na mě!). Takže tu jsou ty, které už mám doma, pak tyto v mojí hlavě, pak všechna povinná....áá nestíhám nic! :D

Stíháte vy číst knižní novinky? (mimochodem Praha tomu moc nepomáhá, protože pořád chodím kolem knihkupectví, kde jsou všechny nové knížky vystavené -_-)

Zajímavé knižní novinky

3. prosince 2017 v 16:28 | Sakay
Trhlina - Josef Karika
Tahle kniha vznikla zvláštním způsobem. Po vydání mysteriózního thrilleru Strach se autorovi ozval člověk, který mu povyprávěl opravdu děsivý příběh. Jozef Karika jeho vyprávění zaznamenal, mnohá tvrzení ověřil, doplnil o vlastní zjištění a zpracoval v knize, kterou máte před sebou. Na jejích stránkách rozmotává velice tajemný, tragický a hrůzostrašný případ. Zároveň poodhaluje jednu z největších záhad Slovenska - nevysvětlitelné mizení lidí v pohoří Tríbeč.
Legenda, záměrná mystifikace, nebo děsivá skutečnost? Tuhle otázku si klade i autor. Předkládá strhující hororový příběh a nechává na čtenáři, aby našel odpověď.


Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii - Ladislav Zibura
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou - tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.


Saturnin se vrací - Miroslav Macek
Nevypočitatelný sluha Saturnin je zpět! A s ním i další oblíbení hrdinové - laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filozofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka!


Zároveň tipy na dárky :-) Ziburu jsem už taťkovi koupila a docela přemýšlím i o Saturninovi, podle mě to bude zase stejná sranda! A o Trhlině jste už slyšeli? V knihkupectví mě zaujala obálka, ta je fakt suprová. Ale ještě nevím...jestli to bude tak strašidelné, jak to vypadá, tak by to mohlo stát za to.

Mimochodem konec roku se blíží, co vaše knižní výzvy? Já jsem spokojená i spokojená :D důvody shrnu na konci roku. A dejte vědět, jak jste na tom vy, co právě čtete, jak to stíháte/nestíháte? :-)

Zavalena četbou

3. prosince 2017 v 12:38 | Sakay
Zavalena četbou a bohužel ne tou, kterou bych bych se zavalila nejradši. Čtu povinnou do školy a nezbývá mi vůbec žádný čas na všechny ty knížky, které si kupuju (a tak nějak si jich kupuju fakt hodně, sakra!), takže mi zatím leží na nočním stolku a já na ně jen s touhou v očích koukám :D... Dostanu se k nim nejspíš až v lednu nebo únoru po zkouškovém. Z toho mám taky docela strach, achjo, poslední dobou nějak stresuju. Ale už se dostávám do vánoční nálady, přemýšlím nad dárky, vytahuju vánoční svetry a pouštím si na spotify písničky pod heslem "winter" (:D) no a do toho ještě sněží! To je bájo. Navíc se mi v hlavě rodí nové články, co víc si přát? (čas na čtení!:D)

A co tu tedy na mě čeká:
Vetřelec - Tana French
Jen co jsem viděla plakát na tuhle novou detektivku od Tany French, letěla jsem do prvního knihkupectví - a to fakt nekecám - a hned si ji musela koupit. Mám od ní všechny knížky a můžu říct, že je to jedna z mých absolutně nejoblíbenějších autorek. Píše neuvěřitelně dobře!

Mechanický pomeranč - Anthony Burgess
Mám ho dávno přečtený z knihovny, ale teď jsem si ho už i koupila a těším se, až si k němu zase sednu. Parádně šílený příběh!

Lidská bestie, Zabiják - Emile Zola
Tyto dvě knížky jsem si pořídila díky akci v Dobrovském, za jednu cenu. Ještě jsem od něj nic nečetla, tak to zkusím :) Četl jste ho někdo? Vůbec nevím, jestli se mi to bude líbit nebo ne. Nijak natěšená na něj zatím ani nejsem... :D

Agnes - Hannah Kent
Jó, tak tu jsem si pořídila už někdy v létě! Mamka ji má dávno přečtenou. ...

Lady Fuckingham - Oscar Wilde
Ehm... jako kdo by si to nekoupil, když to bylo za pár korun v Levných knihách a navíc od Oscara Wilda!!

Mimochodem, už máte dárky? :D

Neviditelné nestvůry - Chuck Palahniuk

4. listopadu 2017 v 12:28 | Sakay
Supermodelka Shannon McFarlandová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. Pak přišla o obličej. Kulka jí utrhla čelist. Strávila měsíce v nemocnici. Neumřela. Shannon McFarlandová je bez obličeje, bez možnosti mluvit a bez přítele pěkně vytočená. Dokonce tak spravedlivě vytočená, že se rozhodne zabít svou nejlepší kamarádku.

Neviditelné nestvůry jsem si vybrala podle autora a podle anotace. Co k tomu říct - je to šílený. Dokud nedočtete do konce, nepochopíte to, můžete pak začít znovu a budete na to koukat zase jinak. Všechny postavy jsou prostě magoři, knížka je plná transvestitů, homosexuality, nenávisti, hnusu. Jako vyloženě hnusu. Ten příběh je hnusnej, jinak to asi nemůžu říct :D Nebo ne, neni hnusnej, je zvrácenej. Přesně tak, zvrácenej. Absurdní. Nic takovýho jsem ještě nečetla.

Výsledek obrázku pro neviditelné nestvůry

Havraní bratrstvo - Maggie Stiefvater

22. října 2017 v 16:25 | Sakay
Šestnáctiletá Lila se narodila do rodiny jasnovidců. Ve svém osudu má napsáno, že až políbí svou pravou lásku, dotyčný zemře. Lila se proto rozhodne, že nikdy nikoho líbat nebude. Kluci ji nezajímají a hlavně ne ti z Havraního bratrstva, party bohatých studentů místní elitní školy. S těmi jsou jenom potíže. Jenže když ve své první jasnovidné vizi spatří Ganseyho, člena Havraního bratrstva, který má během příštího roku zemřít, nedokáže ho vyhnat z hlavy. Když se s ním pak setká tváří v tvář, polibek smrti se stane reálnou hrozbou...

Podle mě velmi dobrá knížka, první z tetralogie. Od Maggie Stiefvater jsem četla ještě Mrazení a to taky moc doporučuju :)
Příběh je napínavý, nepředvídatelný a velmi čtivý. Všechny postavy jsem si zamilovala, autorka je krásně charakterizovala, takže byli všichni jak skuteční! Bála jsem se, že bude příběh čistě o lásce a o tom, koho teda Lila políbí nebo nepolíbí, ale v příběhu je několik dalších vedlejších dějových linií a zápletek, které mě fakt baví! Např. se pátrá po Glendowerovi, po genomatických liniích, po ztraceném otci, vyšetřuje se kdysi dávno spáchaný zločin....navíc má snad každá z postav nějaké tajemství! Po kouskách se dozvídáme víc a víc ze spletitého příběhu...a co vám budu říkat, je to prostě dobrý! Můžu jen doporučit :)

Výsledek obrázku pro havraní bratrstvo

Muž jménem Ove - Frederik Backman

25. září 2017 v 11:48 | Sakay
Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí - začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku.

Výsledek obrázku pro muž jménem ove

Tuto knížku bych zařadila určitě do pohodového, oddechového čtení. Nasmějete se v každé kapitole, Ove je totiž prostě Ove. Zásadový, nepříjemný dědek...ale s dobrým srdcem!
Knížka se vám bude číst hrozně dobře a rychle, stihnete i několik kapitol před spaním. Mimochodem, je už i film, který taky doporučuju, povedl se :) A jinak k tomu vlastně nemám co dodat, nečekejte od toho něco úplně úžasnýho, ale jako odpočinková knížka úplně supr! :)

Vyhoďme ho z kola ven

30. srpna 2017 v 17:26 | Sakay
Knížku Vyhoďme ho z kola ven napsal Ken Kesey a byl podle ní natočený i film Milošem Formanem Přelet nad kukaččím hnízdem. A po dnešku už můžu říct, že obojí je fakt dobrý. Film jsem viděla už dávno a líbil se mi, hlavní roli tam má Nicholson a celý je to prostě... prostě hustý :) Dneska jsem dočetla knížku, tak si to tu můžeme trošku porovnat. Kdo neví, tak děj se odehrává v oregonském ústavu pro duševně choré, kam se zrzavý irský rebel McMurphy nechá dobrovolně přeložit, aby se vyhnul práci na nápravné farmě. V tomto ústavu ale vládne Velká sestra, slečna Ratchedová, které se nikdo neodváží postavit. Až na McMurpyho, který nechápe, proč jsou tu všichni tak ušlápnutí, proč se někteří vůbec pokládají za cvoky a proč by měl jet podle nesmyslných pravidel...
Na mě nakonec film i knížka zapůsobili stejně. Vidím v tom vzdor, nadsázku, (ne)spravedlnost, skvělý blbý kecy:D a nějaké hledání sebe samého, někoho, o koho jste dávno přišli. Veliký rozdíl je akorát ten, že knížku vypráví Indián a ve filmu se na něj tolik nezaměříme. Jinak fakt dobrá filmová verze, takže koho nebaví číst, aspoň se na to podívejte! :) A pokud jste to už četli/viděli, určitě pište svoje dojmy!

Výsledek obrázku pro přelet nad kukaččím hnízdem gif

Playground - Lars Kepler

23. srpna 2017 v 18:48 | Sakay
Jasmin Pascalová­-Andersonová má hodnost poručíka švédské armády. Během mise NATO v severním Kosovu se její jednotka ocitne v boji. Jasmin ztratí dva ze svých mužů a sama je těžce zraněna. Na minutu a čtyřicet vteřin se jí zastaví srdce, načež je znovu přivedena k životu. Po probuzení mluví o své zkušenosti z klinické smrti: byla převezena do tajemného přístavního města, které představuje přechod mezi životem a smrtí a panuje v něm krutý a nespravedlivý systém. Jasmin je ze svých zážitků zmatená a rozrušená. Co se jí stalo během těch vzácných vteřin, kdy se jí zastavilo srdce? A jak se jí podařilo z města uniknout a vrátit se do života?

Nikdo nevěří tomu, co zažila, pokládají ji za blázna a nechají ji se léčit. O pár let později má ale se svou matkou a malým synem autonehodu. Přežije, ale její syn musí na vážnou operaci, při které se mu na chvíli bude muset zastavit srdce. Jasmin, přesvědčená, že sám se z přístavu nezvládne dostat, se bez váhání rozhodne mu pomoct a sama si nechá srdce zastavit.

Námět je fakt, fakt skvělej. Navíc je přístav mezi životem a smrtí pojat v čínském duchu :D to mě hned úplně nadchlo! Jenže to nic nezachránilo, mně se ta knížka prostě nelíbila, vůbec. Vadilo mi, že postavy vlastně nejsou nijak zvlášť charakterizovány, nedokázala jsem se do nich vžít nebo je nějak poznat. Tohle mám v knížkách ráda víc propracovaný. A děj...ze začátku hodně zmatený a nezajímavý, až někde po půlce to začalo být napínavý a pak se to zase pěkně zazdilo závěrem - bez spoilerů - prostě za mě ukončený tak, jako kdyby autor už nevěděl, co psát.

Na druhou stranu se to díky kraťoučkým kapitolám čte rychle. A jak jsem řekla, zhruba v půlce je to i napínavý. Můžu to doporučit třeba jako rychlé, odpočinkové čtení. Nebo lidem, kteří čtení moc v lásce nemají, ale nějakou tu krátkou akci by zkusit chtěli. Určitě nedoporučuju milovníkům detektivek, románů, kteří jsou zvyklí na našláplej děj a postavy :)

I když to zklamalo mě, nemuselo to zklamat vás, určitě mi napište svůj názor! :)

Výsledek obrázku pro playground kepler

Paní půlnoci - Cassandra Clare

30. července 2017 v 15:40 | Sakay
Cassandra Clare je autorkou úspěšných fantasy sérií o Lovcích stínů - Nástroje smrti, Pekelné stroje, několik dodatků a tento rok nové série Temné lsti! A právě Paní Půlnoci je prvním dílem, který když jsem viděla v knihkupectví, musela jsem si ho hned koupit a dnes hlásím - přečteno!


Hlavními postavami nejsou Jace a Clary, ale jiní lovci stínů, o kterých jsme ale už slyšeli - rodina Blackthornových. A Emma, žijící u nich, Emma Carstairsová. Před pěti lety byly její rodiče zavražděni a vzhledem k Temné válce to Spolek dal za vinu Sebastianovi. Víc se tím nezabýval, ale Emma byla a je přesvědčená, že jejich smrt musel zavinit někdo jiný. Na tělech se jim našli podivné znaky, které nikdo nedokáže přeložit. Byli popáleni a utopeni. Nikdo si to nedokáže vysvětlit... Emma se ale nevzdává a se svým parabátai Juliánem Blackthornem se pouští do nebezbečného pátrání. V tu dobu se v losangeleských ulicích zároveň objevují zavraždění lidé i podsvěťané a jasně to ukazuje na nějakou souvislost se smrtí jejích rodičů... Jak cituje knížka, toto ale není jediný problém, kterému Emma musí čelit. Zároveň se bude muset vypořádat i s vlastním srdcem, protože pouto mezi ní a jejím parabátai Juliánem nebezpečně sílí...

Knihu jsem si opět zamilovala hned od začátku, hltala jsem každou kapitolu, každou stránku až do konce. Je to velmi napínavý příběh, který se dotkne i vašich citů, nebudete chtít přestat číst a já osobně musím říct, že to ve mě zase vyvolalo touhu žít ve světě Lovců stínů. Zase bych chtěla být mezi nimi, jednou z nich. Stejně jako Nástroje smrti musím prostě doporučit, absolutně nejlepší fantasy, které jsem kdy četla. Pořád se tam něco děje, není tu jen jedna dějová linie, postavy z knihy vystupují jako živé... Nemůžu se dočkat dalších dílů :)



Patrik Hartl - Malý pražský erotikon

15. července 2017 v 15:50 | Sakay
Na Babě stojí nad strání s výhledem na Prahu dvě sousedící řadovky, ve kterých bydlí rodiny, jejichž členové prožívají pod povrchem zdánlivě všedních dní nečekaně osudové milostné příběhy.
Honza cítí pokušení, ale protože si nechce komplikovat život, snaží se mu odolat. Marta, přestože je vdaná, občas neodolá, a Zbyněk se ani odolávat nepokouší. Táňa miluje tajně, Petra má zábrany, Tomáš je až příliš velký romantik, Cyril trochu zvrhlík a Adéla se miluje častěji než všichni předchozí dohromady, aby se necítila sama.
Malý pražský erotikon je zábavným obrazem jejich intimního života, který líčí jejich touhy, okamžiky radosti i katastrofy od předškolního věku až po věk důchodový.

Knížka je určitě tak od 18 (?) třeba :D Mladší by to asi ani nebavilo číst, si myslím, a hlavně je to trochu...trochu víc...prostě erotikon! Vyloženě napínavý děj s jednou hlavní zápletkou určitě nečekejte, je to spíš takové vyprávění o osudech a láskách a neštěstí i štěstí hlavních postav, dvou rodin, které spolu sousedí. Je to smutné i veselé, úchylné, prostě čtivé :D Kdybych to ale měla srovnat např. s Okamžiky štěstí, tak ty se mi určitě líbily víc. Jsem prostě víc na dějové knihy :)

Jestli jste od něj zrovna tuto (nebo jinou) knížku četli, pište dojmy :)

Když mladý holky mluví o Karenině

11. července 2017 v 8:52 | Sakay
Jestli jste v nějaké facebookové čtenářské skupině, víte, o čem mluvím.
Často jsou tam příspěvky typu "Jaká je vaše nejoblíbenější knížka" nebo "jaký je váš úplně nejoblíbenější autor" a bylo by to fajn... jenže já tomu fakt nevěřim! Rlly, 15-letá slečna napíše, že miluje Lolitu, další Robinsona, Na větrné hůrce a jiná slečna zase Obraz Doriana Graye. A víte co, většinou mi to nesedí ani u těch starších čtenářek. Ne že by nebyly výjimky, samozřejmě, ale spíš to vypadá, že chtějí vypadat sečtěle a místo toho, aby po pravdě napsali Padesát odstínů šedi a Stephenie Meyer, vymýšlí si tam všechny světoznámé autory, o kterých se učili ve škole a teda prostě musí být dobří. Já nevim, ale kdybych se jich zeptala "jo? a co ti ta knížka dala, co tě nejvíc zaujalo, jaký to mělo smysl?", bylo by odpovědět jednoduché?
Nejde tu teď o žádné hejty, jo :D jen to čtu fakt dost často a přijde mi, že je to většinou jen o tom "být cool ve světové klasice" a přitom by bylo o mnoho milejší, kdyby se tam mezi vrstevníky mluvilo prostě o knížkách, kterým bych uvěřila, že jsou jejich nej nej. Nevztahuju to samozřejmě na všechny, to mi snad rozumíte :) A mně osobně...se ze světové klasiky knih tolik ani nelíbilo. I když to bylo zajímavé čtení, asi bych si už většinu jen tak pro zábavu nepřečetla a raději sáhla po Keplerovi, Frenchové, Hartlovi a jiných, současných autorech :) Rozhodně k nim mám mnohem blíž - stejně, jako mnoho z vás - tak se vykašlete na to být cool a radši se přiznejte k tomu, co opravdu milujete číst :)

Haruki Murakami - Muži, kteří nemají ženy

8. července 2017 v 13:29 | Sakay
A někdy ztratit jednu ženu
znamená ztratit všechny ženy...

Po téhle knížce jsem sáhla hlavně kvůli autorovi. Hodně o něm slýchávám a ještě jsem si nic nepřečetla. Muži, kteří nemají ženy je soubor několika povídek, kde vystupují muži mladí i staří, studenti, doktoři, spisovatelé a spojuje je nešťastná láska, ženy povrchní, tajemné, nenávratně ztracené.
Ať už ženy ztrácejí jakýmkoliv způsobem, je to bolest, nicota, která je nahradí. Možná by se to mužům četlo lépe, než mně, i tak se mi to ale líbilo. Nehledala jsem v ničem (a snad tam ani nebyl) hlubší smysl, prostě šlo o to, že ženy jsou a zůstanou zahalené tajemstvím, nevysvětlí své city, svá rozhodnutí, odejdou klidně zničehonic. Ztratí se a mužům po nich zbyde prázdnota.

A samotný Murakami... líbí se mi, jak píše. Dává do všeho hudbu a psaní, hodně silná kombinace. A píše jinak, než jiní, volí trošku nevšední styl, jinak skládá věty a jinak volí slova. Určitě si od něj zkuste něco přečíst, je dost možné, že vás pohltí :-)

Moje nedočtené knižní série

2. července 2017 v 16:48 | Sakay
Čauky,
v minulém článku jsme se podívali na trilogie, tetralogie (:D), které jsem úspěšně dočetla úplně celé. A dnes se podíváme na ty, které jsem nedočetla a asi nikdy už nedočtu.

Roztomilé malé lhářky od S. Shepard - achjo... kdyby těch knížek nebylo milion a kdyby se tam taky něco vyřešilo, klidně bych si to ráda dočetla. Mám doma první tři díly a stačilo. Četlo se mi to fakt dobře, ale mrzí mě, že je to jako v tom seriálu - prostě se to jen zamotává a nedává žádné odpovědi. Navíc jsem zaslechla, že po 4. díle je to navíc i nuda, takže se to čte špatně. Pokud jste se někdo prokousal nakonec, klobouk dolu :D

Označená, Vyvolená, Zmrzačená?? a tak dále, tedy Škola noci od K. Cast - hej! tohle se mi fakt líbilo, sakra! Jenže... 11 dílů, really? -_- to mě prostě odrazuje. Peníze na to si všechno koupit nemám, stejně bych to pak asi nečetla dvakrát a půjčovat všechno v knihovně se mi taky nechce. Lidi, bože, proč někdo vydává tolik dílů??

Upíří deníky - ehm, k tomu nemůžu ani moc napsat, četla jsem jen první díl a hrozně mě to nebavilo a nelíbilo se mi to (jen můj názor).

Levá ruka boží od P. Hoffmana - to je něco úplně jiného, má to jen tři díly a podle mě budou všechny dost zajímavé. Akorátže jsem to ale rozečetla už na základce a nějak se k tomu pak nevrátila... každopádně určitě dobré fantasy/sci-fi, si myslim :))

A na závěr... Narnie. Stejně jako filmy, nelíbila se mi ani knížka a pravděpodobně se k tomu už nevrátím.

A co vy, co máte a nemáte dočteného? Shodujeme se spolu v něčem? :)

Série, které jsem dočetla!

28. června 2017 v 11:04 | Sakay
Ahoj booknerdi! Máte se? Čtete?

Prohlížím si tak svou knihovnu a přemýšlím nad všemi sériemi, které jsem dočetla a nedočetla (ano, plánuju i druhý článek:). Tak se na to pojďme podívat.

Stmívání, jasněě, to tu nesmí chybět. Přečteno všechno a ne jednou. Uchvátilo mě to hned od začátku a líbí se mi to dodnes, takže se už vidím, jak si na dovolenou nějaký díl zase vezmu. Znám to nazpaměť, ale pořád se to čte tak dobře, že je to i jedna z mých sérií nejoblíbenější.
Hned vedle mám tři díly Mrazení, Váhání, Splynutí od Maggie Stiefvater. To mi připomíná, že jsem si je už hodně dlouho nezopakovala :D Úžasný příběh s láskou, dobrodružstvím a vlky. Tohle mě fakt hodně bavilo a určitě můžu doporučit!

Teď tu vidím spousty sérií jen načatých a nedokonečných...HA! Další! Nástroje smrti od C. Clare. No to je božský prostě :D Všech 7 dílů mám úspěšně za sebou a všech 7 mě neskutečně pohltilo (u jiných knížek by mě ten počet možná odradil!). A určitě nebudu sama, kdo je četl, přiznejte se :) Pak tu vidím spoustu dětských knížek od Vondrušky, Březinové...to teď vynecháme. A nakonec to takhle asi bude vše (?) (a protože jsem hlava děravá, tak jsem určitě na něco zapomněla).
Mám takový pocit, že těch nedočtených....bude asi trochu víc :D Každopádně než se k dalšímu článku dostaneme, pište mi vaše dokončené knižní série a pokud nebudou mít víc jak 10 dílů, možná si je zařadím do seznamu :D

Zatím se mějte fajnově!

Návrat z nicoty - Martin Pistorius

24. června 2017 v 12:52 | Sakay
V lednu roku 1988 se jihoafrický školák Martin Pistorius vrátil domů z vyučování a stěžoval si na bolest v krku. Nikdy potom se už do školy nevrátil. Během roku dosud naprosto zdravý chlapec degeneroval - kompletně ochrnul, přestal komunikovat i vnímat. Do čtrnáctých narozenin z něj byla jen prázdná schránka.

Nepředstavitelných deset let poté strávil při plném vědomý, ale uvězněný v těle, které mu znemožňovalo dát cokoli najevo. Chápal a prožíval všechno, co se kolem něj a s ním dělo, jenže byl úplně bezmocný, pokud šlo o komunikaci.

Návrat z nicoty je příběh, který napsal sám Martin poté, kdy se s pomocí moderních komunikačních metod vrátil zpět do života. S naprostou upřímností a otevřeností líčí vše, co prožíval jako jasně myslící bytost, o níž se ostatní domnívali, že jen přežívá ve vegetativním stadiu. Od perverzního a krutého chování některých takzvaných pečovatelů, hřešících na jeho bezmocnost, přes obětavost a soucit dalších až po nezdolné odhodlání těch, kteří věřili, že v jeho pohledu vidí záblesky inteligence.

Výsledek obrázku pro návrat z nicoty

Kdyby vás takové téma zajímalo, můžu jenom doporučit. Nečekejte ale nějaký napínavý příběh, je to čtivé, ale jde prostě čistě o líčení jeho života. Je tam spousta zajímavostí a krutostí. Prostě příběh člověka, o kterém si všichni mysleli (včetně rodiny), že je mentálně postižený a že vůbec nevnímá. Jenže on byl duševně naprosto v pořádku, jen to nemohl vůbec ničím dát najevo. A když to zkusil alespoň pohledem nebo "úsměvem", lidé se dívali jakoby skrze něj a nic nepoznali.

Knížka obsahuje i spoustu fotek, což je skvělý a ještě víc vám to Martina přiblíží :)

Nejšílenější knížky, které jsem četla!

31. května 2017 v 11:03 | Sakay
Ahoj!
Doufám, že se máte nejvíc nejlíp a jestli ne, určitě sáhněte po nějaké knížce, která vám zvedne náladu! A může to být třeba nějaká šílenost, o kterých vám teď něco povím.



Jednoznačně to nejšílenější, co jsem v celém svém životě četla! Šílenost je nejen v obsahu knížky, ale i v samotném stylu psaní. Anthony Burgess píše o mladíkovi, výtržníkovi, hajzlovi, který se svou partou rozsévá zlo kde to jen jde :D Od krádeží, přepadávání, bitek, znásilnění... Jenže pak se náš drahý Alex dostane do vězení. A aby se dostal ven, nechá na sobě otestovat novou metodu, která z něj má "vyhnat zlého ducha". Víc si přečtěte sami :)
Jazyk není klasicky spisovný, je plný slangu a slov přejatých z angličtiny - guliver, frendíci, luknout se... Co říct, je to fakt šílený, drsný, neuvěřitelný, nechutný a prostě úžasný!
+ Existuje i film, jen v angličtině (přeložit to by byl hřích:D), a teda... taky dost hustý. Doporučuju ale nejdřív přečíst knížku, i kvůli lepší orientaci :)



Pěnu dní i Holky nemaj ponětí napsal Boris Vian. Pěna dní je takové pohodové čtení, ale ať už to budete číst nebo se podíváte na film - ne, nehledejte v tom logiku nebo smysl, ta dokonalost je právě v té úžasné nesmyslnosti. Je to moc pěkný! Film se taky povedl a navíc se to ve francouzštině poslouchá hrozně hezky :)
Holky nemaj ponětí už taková pohodka není. Je to kraťoučká knížka plná drsňáckej momentů a rozhodnutí. Hlavního hrdinu si asi nezamilujete, spíš vás dost často naštve, ale i tak to stojí za to! :D Fajn příběh, nepředvídatelný a šílený.

Tak tohle je už docela stará detektivna od Johna Saula, kterou jsem teda četla i dost dávno. Pamatuju si ale to hlavní rozuzlení, které vám samozřejmě neřeknu :D Dost mě to ale překvapilo a zarazilo, něco takového jsem teda opravdu nečekala! Jestli hledáte creepy detektivku, určitě zkuste Utrpení neviňátek.




 
 

Reklama



Delta Spirit, BVB, BMTH, Falling in Reverce, Shinedown, MyChemicalRomance, EscapeTheFate, Adam Lambert, James Blunt
Walking Dead, Chůva k pohledání, BigBang Theory, Hannibal, Sherlock, Pretty Little Liars
Twilight Saga, Dead Man, Kung-fu Panda, Alice in Wonderland, Když mi bylo poprvé 20
Čajomilec, knihy, vintage, tulipány, pandy, smoothies, Johnny Depp
Grav3yardgirl, Cian Twomey, CutiePieMarzia