Básníci znají i krajiny, kde nikdy nebyli.

13. února 2016 v 21:05 | Sakay |  Píšu
Když už to musíme napsat do školy, hodím to i sem. Měl by to být fejeton, snad se povedlo :)

Vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem seděla ve své oblíbené čajovně. Byl překrásný, slunečný den. Pila jsem svěží zelený čaj a četla si knihu o Japonsku. Ta země mě tolik fascinuje a to si o ní jen čtu! Kéž bych se tam mohla podívat… Dala bych za to nevím co.
Vedle u stolku seděl kluk a pokukoval po tom, co čtu. Zrovna jsem si prohlížela způsob přípravy sushi, když se zvedl.
"Smím?"
"Jasně." Pokynula jsem mu s úsměvem.
"Všiml jsem si, že si čtete o Zemi vycházejícího slunce…" A už se rozpovídal. Vyprávěl mi o lahodné chuti sushi, o řase, do které je zamotané. Také o alkoholu zvaném saké, podávaném v kalíšku jménem "čoko". Od jídla se pak rozhovor stočil k japonské kultuře. Jestli prý vím, jak se říká japonským společnicím. Ano, věděla jsem, ale stejně jsem řekla "ne" a nechala ho mluvit. Hezky se to poslouchalo, dokázal o tom tak krásně básnit a čas plynul a plynul. Tolik jsem mu to cestování záviděla! Za půl hodiny jsme už byli na nejvyšší hoře Fudži. Poté zase u kamenného mostu pod rozkvetlou, růžovou sakurou. Zavřela jsem oči a jako bych tam opravdu byla! Cítila jsem vůni květin, prohlížela si dámy v kimonu a meditovala v zenové zahradě. Už jsem nepila čaj v mé čajovně, nýbrž kdesi v parku při odpočinku u čtení manga časopisu.
Mezitím, co jsem si v tichosti snila o všech krásách té úžasné země, mi můj vypravěč z ubrousku poskládal labuť s poznámkou, že origami je jedno z nejznámějších japonských umění. A nezapomněl přidat další, jako například kaligrafii, šlechtění bosnají a tradiční divadlo Nó.
Co vám budu povídat, vydržela bych ho poslouchat celé hodiny. Bohužel nastal čas se rozloučit. Celá okouzlená jsem mu popřála hezký zbytek večera a doufala, že se tu zase brzy potkáme.

Ještě před mým odchodem z čajovny jsem se zeptala, jestli sem ten cestovatel chodí často. Obsluha se na mě s úsměvem podívala a řekla: "Myslíte našeho Miloše? Ale co vás nemá, to je jen takový snílek. Ten v životě nepřekročil snad ani práh tohoto města." Zaplatila jsem, sbalila svou knihu o Japonsku a s úsměvem odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 14. února 2016 v 9:01 | Reagovat

Jé ten musel mít fantazii.My máme na zahradě sakuru,je tak nádherná.Hlavně na podzim a na jaře.:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Delta Spirit, BVB, BMTH, Falling in Reverce, Shinedown, MyChemicalRomance, EscapeTheFate, Adam Lambert, James Blunt
Walking Dead, Chůva k pohledání, BigBang Theory, Hannibal, Sherlock, Pretty Little Liars
Twilight Saga, Dead Man, Kung-fu Panda, Alice in Wonderland, Když mi bylo poprvé 20
Čajomilec, knihy, vintage, tulipány, pandy, smoothies, Johnny Depp
Grav3yardgirl, Cian Twomey, CutiePieMarzia